21. dubna 2026 v 12:30Vokální symfonie v 19. století (Markéta Štědronská)

Ve světle raně romantické estetiky nahlížející na symfonii jako na vrcholný žánr čisté instrumentální hudby se jeví začlenění vokální složky jako paradox. Jedním z exemplárních a nejčastěji diskutovaných příkladů se stala Beethovenova 9. symfonie se zhudebněním Schillerovy Ódy na radost ve finální větě. Přestože Richard Wagner považoval vokálně-instrumentální koncepci tohoto díla za krok vedoucí k definitivnímu zániku symfonie, rozvíjela se symfonie v 19. století dále, a to jak ve své čistě instrumentální formě, tak i v podobě tzv. vokální symfonie. Symfonie se zpěvem sice nevykrystalizovala do samostatného žánru, její pozice však rozhodně nebyla tak periferní, jak se dlouho předpokládalo. V přednášce se mj. zaměříme na Mendelssohnův Chvalozpěv, Berliozovu dramatickou symfonii Romeo a Julie, Davidovu ódickou symfonii Poušť, na Lisztovy symfonie podle Dantovy Božské komedie a Goethova Fausta a na Mahlerovy „symfonie Kouzelného rohu“. Integrací zpěvu a programními přesahy, utvářením finále či sjednocením vícevětého cyklu přinášejí jmenovaní skladatelé zcela originální řešení „symfonického problému“ pobeethovenovské éry. Cílem kurzu je jednak osvětlit kompozičně technické strategie vybraných vokálních symfonií, jednak přiblížit jejich sociálně a kulturně dějinný kontext a otázky dobové recepce.

vyučující: Dr. Mgr. Markéta Štědronská